Exponát č. 2

Mezi přední doklady výtvarné ho projevu lidových vrstev náležely od druhé poloviny 18. do první poloviny 19. století ručně psané a ilustrované modlitby. Navzdory rozvoji tištěné produkce nacházely v této době jejich soubory hojné uplatnění, neboť ručně provedené texty působily osobnějším a slavnostnějším dojmem. Vycházely z rukou převážně anonymních tvůrců - kantorů, drobných úředníků, písmáků a dalších talentovaných osob, které si takto přivydělávaly na živobytí.

Autoři pracovali na objednávku svých příbuzných nebo známých, kterým knížky modliteb a duchovních písní sloužily jako dárek a zároveň připomínka význačných rodinných či životních událostí (např. křtiny, svatba). Jména majitelů rukopisných výtvorů byla nejednou napsána na vnitřní straně desek či předních listech.

Jméno původního držitele Jana Hanzla se objevuje také v pozoruhodném souboru ručně psaných modliteb a nábožných písní ze sbírky Etnografického ústavu Moravského zemského muzea, který vznikl patrně kolem roku 1820 v moravském prostředí. Mezi půvabnými zobrazeními oblíbených světců nalezneme rovněž dvojici sv. Cyrila a Metoděje, jež se zde objevují pod staročeskými jmény Crha a Strachota. Takto oba světci vystupují zejména v 17. a 18. století (srov. záznam písně O svatých Crhovi a Strachotovi, biskupech a patronech českých i moravských v kancionálu Adama Michny z Otradovic z roku 1661).

Na rozdíl od dnes vžitého ikonografického vyobrazení z 19. století jsou oba zachyceni jako biskupové. Zmíněnou mladší formu vyobrazení dokládá svatý obrázek - drobný barvotisk z třetí čtvrtiny19. století, vlepený v sledované rukopisné knížce, který představuje nejrozšířenější formu zobrazení obou světců, na němž Metoděj vystupuje v biskupském rouchu, zatímco Cyril je zahalen v mnišské kutně.