Janáčkův autograf Glagolské mše
Janáčkovo rozhodnutí zkomponovat mši na církevněslovanský text ovlivnilo několik okolností, z nichž některé sahají až do skladatelova dětství a mládí.
Když Janáček jako malý chlapec nastoupil v roce 1865 coby fundatista do augustiniánského kláštera na Starém Brně, ocitl se přímo v centru cyrilometodějského hnutí, které bylo pochopitelně prodchnuto také národně obrozeneckými snahami. Sám prelát Cyril Napp byl členem výboru Matice velehradské a v roce 1863 se aktivně účastnil velehradských slavností. Vedle Nappa se cyrilometodějské otázce intenzivně věnoval také Pavel Křížkovský. Malý Janáček byl tímto ovzduším silně ovlivněn. Poslední rok ve fundaci, v roce 1869, měl pro jeho vztah k cyrilometodějskému hnutí zásadní význam. Toho roku se totiž konaly slavnosti na počest tisícího výročí úmrtí jednoho ze dvou „slovanských apoštolů“ – sv. Cyrila. Počátkem roku 1869 se Janáček spolu s ostatními fundatisty účastnil oslav v Brně u dominikánů a na Petrově. Následně bylo rozhodnuto, že velehradských slavností se po hudební stránce ujme Pavel Křížkovský a starobrněnští fundatisté. S nimi pak Janáček pobýval na Velehradě od 3. do 12. července 1869.
Na Glagolské mši Janáček začal pracovat za užití církevněslovanského textu již v roce 1920, avšak práci na několik let přerušil. Ke kompozici se vrátil až v létě roku 1926, kdy celé dílo dokončil. Monumentální duchovní dílo s názvem Glagolská mše poprvé zaznělo 5. prosince 1927 na brněnském Stadionu. Janáček ji věnoval iniciátorovi díla, což byl olomoucký arcibiskup Leopold Prečan. Dnes je Glagolská mše chápána jako jedna z vrcholných duchovních kompozic 20. století.